Kovář & syn 1987 — náš příběh

Jak to začalo v osmdesátých letech

Oldřich Kovář otevřel svůj první ateliér v roce 1987 v pronajatém přízemí na Dolním náměstí v Olomouci. Nebylo to žádné velké zahájení — pár čtverečních metrů, zatemňovací závěsy z hutního plátna, dvě wolframové lampy a Rolleiflex, který mu otec přivezl z NDR na začátku sedmdesátých let. Oldřich předtím pracoval jako laborant v krajském fotoarchivu a znal každý krok procesu od exponování negativu přes vyvolávání v mísách s vývojnicí až po závěrečné fixování. Ta znalost se u nás nezapomněla.

Prvních pár let dělal Oldřich hlavně portrétní fotografie na průkazy a rodinné snímky ke křtinám nebo svatbám. Olomouc tehdy nebyla velká, lidé se znali a dobré jméno se šířilo rychle. Přišli zákazníci z Přerova, z Litovle, jednou dokonce rodina až z Hranic na Moravě jen proto, že slyšeli, že Kovář nespěchá a nechá děti, aby se samy uklidnily, než zmáčkne spoušť.

Předání a nová kapitola

Jakub Kovář fotografovat začal ve dvanácti, kdy mu otec poprvé dovolil stát v temné komoře a sledovat, jak se na papíře pod červeným světlem začíná pomalu objevovat obličej. Po studiu na Střední škole umění a designu v Brně nastoupil k otcovi jako asistent v roce 2009. Přinesl s sebou první plnoformátový digitální Nikon a spoustu otázek. Oldřich byl skeptický — ne ke kvalitě snímače, ale k tomu, aby se v honbě za rychlostí nezapomnělo na trpělivost.

Přechod trval tři roky. Jakub postupně přestavěl ateliér, vyměnil světla za LED panely s nastavitelnou teplotou chromatičnosti a zavedl softwarový archiv, takže každý zákazník má od roku 2012 svůj digitální spis s kompletní historií zakázek. Ale otcův způsob práce zůstal. Stále začínáme každé focení krátkým rozhovorem, bez kamery v ruce. Stále neflashujeme dřív, než jsme přesvědčeni, že člověk před objektivem zapomněl, že tu jsme.

Kde pracujeme a co děláme

Ateliér sídlí od roku 2003 v klidném dvoře na Wurmově ulici, kousek od historického centra. Prostory jsou světlé, s původními cihlovými stěnami, které Jakub záměrně nepřebílil. Máme hlavní ateliér o ploše přibližně čtyřiceti metrů čtverečních s odnímatelným pozadím v šesti barvách, oddělenou místnost pro portrétní focení s denním světlem ze severního okna a digitální pracovnu, kde zpracování probíhá na kalibrovaných monitorech Eizo.

Zaměřujeme se na portrétní fotografii, rodinné a generační snímky, firemní portréty a reportáže ze svateb. Oldřich stále přichází každý pátek dopoledne a přibírá pár zakázek sám za sebe, zejména zákazníky, které fotografuje desítky let. Jakub vede studio každodenně a spolupracuje s externí retuší Martinou Horáčkovou, se kterou pracují od roku 2015.

Co si neseme od roku 1987

Fotografování není o technice. Technika se za těch sedmatřicet let změnila radikálně, ale to, co hledáme na každém snímku, zůstává stejné: okamžik, kdy člověk přestane hrát roli a je sám sebou. Oldřich to říkal jinak — čekal, až zákazník zapomene boty. Jakub by řekl, že čeká, až přijde ten jeden výraz, který přijde vždy, jen je třeba mít trpělivost.

Jsme malé studio, záměrně. Nechceme růst do továrny na fotografie, kde si zákazník ani nepamatuje jméno fotografa. Každou zakázku od nás dostanete s jasným kontaktem na toho, kdo za objektivem stál, a pokud se cokoliv nezdá, mluvíme o tom přímo. Žádné formuláře, žádná zákaznická linka. Jenom telefon nebo osobní setkání v ateliéru na Wurmově, stejně jako to dělal Oldřich v roce 1987 na Dolním náměstí.